Proměny dětského dudlíku

Existuje dlouhá historie v aplikování šídítek. V 17. století se dětem z bohatých rodin podávaly k prořezávání zubů dudlíky a kroužky ze stříbra. Používaly se i další cenné materiály, jako perleť, anebo korál, který také sloužil jako talisman k ochraně před nemocemi. Korál jako takový, platil v 17. až 19. století v Anglii za ochránce před zlem. V případě dětských hraček se kombinoval se slonovinou a kostmi, symbolizujícími zvířecí sílu, která dítěti pomohla překonat jakoukoliv bolest.

Nicméně obyčejný hadrový dudlík se objevil již mnohem dřív. Malé množství cukru se zabalilo do kusu starého plátna, omotalo se do tvaru malé kuličky, a pevně uvázalo nití. Tato metoda se používala jak na americkém kontinentu, tak i v Evropě. Dudlík mj. vyplňovali kusem masa, nebo špeku, dokonce plátno namáčeli do brandy.

Na začátku 20. století byl patentován dudlík v moderní podobě, vyrobený z elastické gumy. V roce 1909 se objevil i článek upozorňujíci na dentální higienu a nebezpečí spojené s používáním hadrových šídítek. Moderní gumové dudlíky se vyrábely ve třech barvách, v černé, kaštanově hnědé a bílé, podle denní doby. Na výlet tedy s dudlíkem bílým, a do postýlky s černým.

MODERNÍ DUDLÍK

Dnes toho na téma ?dudlík? bylo napsáno již hodně. Někdo ho kategoricky odmítá, jiný vesele aplikuje. Používání tzv. šídítka má své příznivce i odpůrce jak mezi rodiči, tak i v lékařských kruzích. Někteří lékaři používání dudlíku dokonce odsuzují. Prohlašují o něm, že je nehygienické, neestetické a že prozrazuje slabost rodičů. Jiní však používání dudlíku připouštějí.

Kdy tedy použít a kdy ne?

Rodiče by si měli v první řadě uvědomit, že dudlík je náhražka. Neměl by se tedy používat ani příliš často, ani v situacích, kdy není čas zjistit příčinu problému, proč dítě pláče.

Naopak, s klidem můžeme dítěti podat, pokud je neklidné, ale jinak mu nic viditelně nechybí. Je nakrmené, přebalené a usíná, například i během cestování v autě. Rozhodně dudlík nevnucujeme, používáme jen v momentě, kdy je dítě neklidné.

Dnes jsou k dispozici anatomicky tvarované dudlíky ze silikonu Philips AVENT, které se velmi dobře udržují v čistotě, drží tvar a dětmi jsou v případě nutnosti dobře přijímány. Není důvod se dudlíku bát, může mj. zabránit tomu, aby si dítě cucalo palec. Do jednoho roku dítěte můžeme dudlík používat nejen k uklidnění, ale právě jako náhražku za prsty:

známý dětský lékař profesor MUDr. Brdlík ve své knížce Maminčin rádce a zápisník napsal toto: ?Moje děti i vnoučata dudlík měly. Jsem tedy podle názorů některých autorů neschopný otec a dědeček. Možná, člověk nikdy neví. Vím však, že jeden přítel, který mi u mých dětí šidítko zle vytýkal, nedal je svému dítěti. To si však vypomáhalo palcem a cucalo ho až do školního věku, kdežto moje děti kolem sedmého měsíce dudlík vyplivly a už ho nevzaly. Inu, dudlík se dá zahodit, palec však těžko; dudlík se dá vyvařit, palec těžko. Zdravotní škody (chybné postavení zubů a dásní) jsem u svých dětí neviděl. Proto raději bez šidítka, ale když už ? tedy lepší šidítko než palec.?

Po dovršení jednoho roku dítěte je vhodné dudlík definitivně odebrat. Pozor, neustálé používání dudlíku, to znamená, že dítě má dudlík kromě krmení trvale až do dvou i tří let, může mít za následek deformaci čelistí, zvýšenou kazivost zubů, později bývá častá i vada výslovnosti.

Zdroje: www.wikipedia.com, www.zena-in.cz, www.babyonline.cz